Den 5: Pisa

Dnešní den měl být pohodová celodenní procházka městem. A jakoby byl, ale vlastně ne.

Z našeho toskánského vesnického království jsme vyrazili relativně pozdě, až po 10. hodině, protože se nám prostě nechtělo vstávat nebo jet pryč (i snídaně byla božská). Naštěstí to do Pisy bylo kousek, jen asi 45 minut. Cestou nás postihla první kolona u placení mýtného. Naštěstí pozici řidiče zrovna držel pirát silnic a tak jsme se ke správnému okénku probojovali asi o 30 vteřin dříve, než by to trvalo pánovi šneků, ale s množstvím nadávání a máchání rukou. Projeli jsme relativně hluboko do centra a stále jsme si připadali jak v nějakém městě od Ústí. Najednou jsme byli na parkovišti, co mělo být 500 metrů od Piazza dei Miracoli, kde stojí hlavní památky a furt to vypadalo dost… nic moc. A zpoza těch nic moc střech jsme viděli dóm katedrály.

A pak najednou milion lidi, desítky černošských obchodníků se vším možným (ale hlavně s blbostma) a hlavně příšerný vedro bez stínu. Proplížili jsme se podél zdi (kde byl alespoň pruh stínu pro Chewieho pacičky) a najednou jsme vypadli branou do otevřeného prostoru.

Ty budovy byly jednoduše nádherný. Mramorový, světlý, absolutně nádherný. Věž je menší než jsme si mysleli, přesto je to všechno velmi majestátní.

Z toho milionu lidí si tam tak půlmilión dělalo “vtipný” fotky s věží. Vypadalo to hrozně vtipně, jako kdyby dělali karate 😄 No my to taky museli zkusit.

Dovnitř jsme nemohli kvůli psovi a taky kvůli politice vstupů (jen na věž se samostatně vylézt nedá + pes tam nesmí), rozhodli jsme se tedy pro krátkou procházku městem a oběd. Jakmile jsme se z toho hlavního náměstí dostali, tak najednou lidi zmizeli. Začala ale špína a smrádek. Najednou to město zase vypadalo jinak. Po krátkém průzkumu jsme zjistili, že hezká je jen hlavní turistická třída a ulice, které k ní přímo přiléhají. To nás dost zklamalo. Líbilo se nám potkávat fakulty z Univerzity v Pise, bylo to hezky označené a vypadalo to jako moc pěkné budovy. Jejich univerzita je dokonce o 5 let starší, než Karlovka. Fancy.

Abychom si vylepšili náladu, šli jsme na oběd. A ten byl teda vynikající!

Pomotali jsme se ještě po centru, ale nakonec jsme se rozhodli, že už toho máme dost, pes taky, je na čase zmizet. V autě bylo tak milion stupňů, naštěstí klimatizace je mocná. Vydali jsme se do vesnice Santa Maria a Monte, kde jsme měli další ubytování. Trend spaní na venkově se ukázal jako výhodný z mnoha různých směrů, každopádně naše dnešní ubytování má obrovskou zahradu s houpací sítí. Vítězství.

A zítra Florencie.